hlásky

22. června 2008 v 14:17 | výtlems.kissa |  mluvnice finštiny
Finské hlásky se, až na pár vyjímek, čtou stejně, jako v češtině. Vyjímky jsou tyto:

  • c - před i, e se čte [s], jindy [k]
  • z - [ts], [s]
  • š - [s], občas [š]
  • ž - [s], [š], občas [ž]
  • s - vyslovuje se měkce, přechází v [š]
  • å - [o]
  • ä, ö - jako v němčině
Samohlásky se dělí na přední, zadní a střední (viz vokálová harmonie). Každá samohláské má krátkou i dlouhou podobu. Zajímavé je, že se i a y vokálově liší.
Finština má více dvojhlásek než čeština (18). Je nutné si je pamatovat. Výslovnost je v tomto případě splývavá a hlásky v dvojhlásce patří do jedné slabiky.
i-ovéaieioiuiyiäiöi
u-ovéaueuiuou
y-ovéeyiyäyöy
jinéieuo
Souhlásky se dělí na přejaté (b, c, f, g, q, š, w, x, y, z, ž), které se vyskytují jen zřídka, a původní (d, h, j, k, l, m, n, p, r, s, t, v). Téměř všechny původní hlásky mají tzv. dlouhou formu. Výjímku tvoří d, j, v a většinou i h. Dlouhá souhláska se zapisuje stejně, jako dlouhá samohláska (dvě hlásky za sebou) a ve výslovnosti se označuje jakýmsi zásekem, po němž souhláska následuje. Dlouhé souhlásky nemohou být na začátku ani konci slova.
Kombinace souhlásek se vyslovují jako v češtině, kromě čtyř případů:
  1. ng - vysloví se dvě nosovky [ņņ]
  2. nk - vysloví se s nosovkou (něco jako u nás banka, nebo panenka) [ņk]
  3. nm - [mm]
  4. np - [mp]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Městský útulek pro toulavá a opuštěná zvířata Děčín